(některé prameny uvádí Stražiště)
Obec Strážiště leží na území Úštěcké pahorkatiny, jejíž geologická stavba je ovlivněna vývojem v druhohorách a čtvrtohorách. V nejstarším stupni svrchní křídy byly ukládány sladkovodní sedimenty, na ní jsou mořské usazeniny tvořené převážně vápenatými pískovci. Značně členitá pahorkatina je poměrně chudá na povrchovou vodu. Nejznámějšími vodními toky jsou Úštěcký potok a jeho pravostranný přítok - Studený potok. Nejvyšším bodem jsou Hořidla (371 metrů n. m.). Samotná obec Strážiště leží v nadmořské výšce 268 m.
Díky úrodným spraším, poměrně teplému prostředí a množství výslunných poloh bylo území osídleno a zemědělsky využíváno již v době neolitické (mladší doba kamenná). Zakládání polí, luk a pastvin na úkor lesa je dokázáno v germánském období na počátku našeho letopočtu. V 9.století byla krajina souvisle osídlena a kultivována slovanskými Litoměřici.
Ve středověku došlo k postupnému poněmčování. Na vrcholu intenzity osídlení před druhou světovou válkou se využívaly prakticky všechny dostupné a přístupné plochy. Na svazích byly ovocné sady, vinice a pastviny. Většinu zemědělského půdního fondu tvořila orná půda a chmelnice, z nichž některé přetrvaly do současnosti. Méně přístupné plochy na svazích se sady a vinicemi v nedávné době nebyly a dodnes nejsou využívány a postupně zarostly křovinami.
Nejstarší písemnou zmínku o osídlení úštěcké kotliny lze nalézt v prvním znění zakládací listiny litoměřické kapituly (sboru kněží) z roku 1057. Celá řada archeologických nalezišť však svědčí o daleko starším osídlení pravěkými lidmi, Kelty, Markomany a Slovany. V lokalitě Strážiště byl například objeven žárový hrob z doby neolitu.
Pro vznik prvních lidských společenství na Úštěcku mluví i staré obchodní cesty Balt - Středomoří. Nás zajímá především trasa z Litoměřic do České Lípy (dříve Lipá) a dále do Lužice .
Původ obce Strážiště patrně úzce souvisí s ochranou této kupecké stezky, která ve spojení s vrchem Hořidla byla jednou ze signálních stanic. První písemné zprávy o Strážišti pocházejí z roku 1352, kde se hovoří o obci Strazist. Listinné záznamy ze 14. století (1391) hovoří o tvrzi mezi obcemi Strážiště a Rochov, která patřila rytířům z Rochova (roch - šachová figurka). Ti jako vlastníci dosazovali faráře do kostela sv. Václava na Strážišti.
V 1.polovině 16. století se již mluví o rochovské tvrzi jako o pusté a v současné době již po ní není ani památky. Úštěcko bylo nejsevernějším krajem, kde se obyvatelstvo hlásilo k Husovu učení. Aleš z Dubé, majitel panství Úštěk, bojoval se svým houfcem ozbrojenců na straně husitů 16. června 1420 v bitvě "Na Běháni" u Ústí nad Labem. Téhož roku prodal své panství vynikajícímu husitskému hejtmanovi Cardovi z Petrovic. Ten se stal po roce 1426 vrchností mimo jiné i na Strážišti. Za jeho vedení Úštěcka lid vítězil i trpěl. Verneřicko a Děčínsko na severu, Českolipsko na východě a Roudnicko na jihu, byla území katolická, ostře protihusitská. Bitky houfců a plenění vesnic byly běžným způsobem boje. Zklidnění nastalo teprve za nové vrchnosti, když roku 1475 přechází panství na Sezimy z Ústí. Ti na něm hospodařili až do ukončení třicetileté války v letech 1618 - 1648. Protože se postavili proti Habsburkům, bylo jejich panství konfiskováno a od roku 1675 patřilo pražským jezuitům. Za již zmiňované třicetileté války byla ves Strážiště roku 1639 vypálena včetně kostela sv. Václava, v té době dřevěného, ze kterého nezbylo nic než kamenná mušlovitá křtitelnice, která se zachovala do dneška, a zvonu s českým nápisem ze 16. století. Zvon byl však za první světové války zrekvírován a roztaven.
Ještě v roce 1645 bylo obyvatelstvo Strážiště zcela české. Ale se změnami majitelů panství a v důsledku třicetileté války se české obyvatelstvo rozprchlo. Od roku 1675 se tedy jezuitští majitelé panství snažili doplnit stavy poddaných a podporovali osídlení vypleněných a pustých usedlostí lidmi, zejména ze sousedního Německa
Jezuité vytvořili ze Strážiště pro jeho vhodnou polohu nejprve tzv. školní obec, když založili roku 1698 jezuitskou školu, do které docházeli děti z okolních vesnic. Ve třicátých letech minulého století byla škola rozšířena na trojtřídku a vyučovalo se zde až do roku 1965.
Od pradávných dob trpěla obec Strážiště nedostatkem vody. Vesničané byli proto nuceni ji donášet z Úštěckého potoka. Jako užitkovou vodu používali dešťovku, kterou sváděli do "bunkrů" (replik studní). Takto získanou vodou napájeli dobytek a zalévali s ní zahrady. Úštěcký potok nebyl zrovna nejvhodnějším zdrojem pitné vody, proto jezuité pátrali po jiném zdroji, bližším a kvalitnějším. Podařilo se jim v okolí nalézt poměrně silný pramen a koncem 17. století na jeho místě vybudovali krytou studánku. Ta plně pokrývala potřebu pitné vody nejenom obyvatel Strážiště, ale i nově založené osady Nové Strážiště, kterou jezuité založili roku 1780. Studánka se nachází mezi oběma vesnicemi. Osada Nové strážiště, trpěla zejména v suchých letech nedostatkem užitkové vody, a tak rolníci neměli v hospodaření takové výsledky jako na Strážišti. V období nedostatku vody nechávali pole ladem. Proto místní obyvatelé stále častěji používali pro novou osadu název "Lada", který nakonec zdomácněl tak, že se toto pojmenování stalo v 19. století oficiálním.
V roce 1787 byla na Strážišti obnovena fara a v letech 1864 - 1866 zde byl postaven kostel sv. Václava (na místě původního dřevěného kostela). Do té doby zde stála kaplička. Kostel je postaven v pseudorománském slohu, a ikdyž není památkově chráněn, představuje nejdůležitější historickou dominantu území.
Své výjimečné postavení nad okolními vesnicemi si Strážiště udrželo do konce druhé světové války. Do té doby zde žilo průměrně 175 obyvatel. Obec měla 2 hospody (jednu s velkým tanečním sálem), kupectví, spořitelnu, měsíční trhy a pravidelně na sv. Václava se konalo procesí. Od roku 1950, kdy zde bylo evidováno 102 občanů, dochází k trvalému poklesu počtu obyvatel až k současným 3 trvale žijícím obyvatelům.
Obdobný vývoj má i zástavba. Z původních 35 domů zbyla dnes jen necelá polovina a ta je (s výjimkou dvou) využívána k rekreačním účelům.
Kostel sv. Václava, který patří farnímu úřadu v Úštěku, je trvale uzavřen.
